Je mi třicet a zatím jsem se vážně nestihla nudit :). O tom, jaká je moje role a čím se momentálně bavím v IRESOFTu mluvím ve svém medailonku.
Prožila jsem krásné dětství, rebelská léta „-náctek“, sebeobjevování, pochybování, hodně pocitů euforie i průserů. Nikdy jsem se nebála jít do věcí naplno a raději zažít zklamání, než nezažít nic a sedět v koutku. Život si umím fakt užívat naplno :). Když mi bylo dvacet tři, řekla mi má nejlepší kamarádka: „Holka, ty toho máš za sebou víc, než někdo za celý život.“ Možná. I když si myslím, že zážitky a nasbírané zkušenosti se nedají nijak měřit a porovnávat. Důležitější je podle mě to, co si z nich odneseme. Já za to všechno děkuji. Mám pocit, že díky tomu beru život s nadhledem, „takzvané“ problémy beru jako výzvy, umím si vážit maličkostí a hlavně čestných a férových lidí. Za každé období a nabytou zkušenost jsem tedy vděčná!
V první řadě jsem vděčná svým rodičům. Jsem ráda, že jsem nebyla vymazlené děťátko ve zlaté klícce, ale měla jsem prostor jít tam, kam jsem chtěla. Zpětně vím, že to pro ně muselo být hodně těžké a zažili si se mnou svoje :). Přesto jsem od nich vždycky cítila a pořád cítím důvěru a podporu.
Důležitou zkušeností a mezníkem v mém životě byl výběr střední školy. Odešla jsem studovat na druhou stranu republiky – do Ústí nad Orlicí. Školu i zaměření jsem si vybrala sama a dodneška toho nelituji. Byl to velký krok, v patnácti se postavit na vlastní nohy a hodně mě to naučilo. Perfektně mi sedl i obor, kterému se věnuji dodnes – marketing a reklama.
Jsem od přírody docela líný člověk, i když se to možná na první pohled nezdá, protože prý působím hyperaktivně, (sedět déle, jak hodinu je pro mě trest a většinou se na židli začnu samovolně kroutit a vrtět :)) ale nerada dělám věci, které mi nedávají smysl. Už na základce jsem byla „postrachem“ některých učitelů, protože jsem měla ve zvyku s nimi polemizovat, jestli to, co se právě učíme, budu v životě potřebovat nebo ne. Jo, byla jsem rebel :).
To se naplno projevilo právě po střední, kdy se ode mě očekávalo, že půjdu na vysokou. Mně to ovšem nedávalo smysl – učit se něco jen proto, abych to odříkala na zkoušce a za „odměnu“ dostala nějaký papír. Navíc jsem měla příležitosti pracovat a posouvat se v praktických znalostech, což mi připadalo daleko smysluplnější, než si užívat studentská léta… A taky čekat na každou „kačku“, kterou mi rodiče dají :).
V té době jsme s kamarádem dělali weby, já jsem sháněla „kšefty“, pomáhala s grafikou, on je programoval. K tomu jsem měla vedlejšák v jedné brněnské firmě, kam jsem později nastoupila na full time. I když se vše zdálo celkem růžové, po sedmi letech spolupráce to nedopadlo úplně dobře a z firmy jsem odešla. Odnesla jsem si spoustu zkušeností – dobrých i špatných. Bohužel, jednou z nich bylo i to, že jsem na chvilku ztratila víru, že ještě existují lidi, kterým můžu věřit a jsou opravdu čestní a féroví.
Naštěstí opravdu jen na chvilku, protože co nevidět jsem seděla na pohovoru v IRESOFTu. Všechno zlé je pro něco dobré! Díky tomuto jsem poznala „iresoft lifestyle“ a od té doby nejen věřím, ale na 100 % jsem přesvědčená, že svět je ještě v pořádku a existuje spousta úžasných a čestných lidí. Denně jich mám kolem sebe minimálně 60 :).
Co vynechám jen v nejkrajnějších případech je fitko nebo jakékoliv jiné fyzické zničení se. Jsem v tomto ohledu trochu extrémista a dokud po tréningu nelezu po čtyřech, něco je špatně a pravděpodobně se druhý den na židli budu vrtět ještě intenzivněji :). Miluji zvířátka – máme tři pejsky (cca 40kilové) a doma na mě každý den čeká kocourek Chrochtík (teda, když má zrovna náladu nebo hlad, jinak nejraději leží na parapetu za sedačkou).
Mám ráda dobré jídlo a pití. Sladké sice nemusím, ale kdybyste náhodou někdy měli navíc dobrý stejk nebo klobásu, tak se hlásím – tím mi uděláte velkou radost, stejně jako dobrým bílým vínem (raději sušší prosím) :).
Jakmile je to jen trochu možné, ráda zmizím na pár dní do tepla. Miluji moře a celkově vodu, možná proto, že jsem ve znamení Ryby. I když dlouhé zasněžené sjezdovky a azurová obloha taky není od věci…
Napsala jsem: Superčlověk vs. šťastný člověk?
