Co se děje na podzim? Děti pouští draka, dospělí jezdí koštovat mladý vína, v kolonách vám začnou do ksichtu svítit „mlhovkáři“, začíná být pošmourno a sychravo a do toho všeho 70 lidí sídlících v Brně na Cejlu vymýšlí, Tomáš Hrbáček co napsat do IREBOOKu. Loni jsem tu sdílel určité uvědomění, letos se zaměřím na spojení TH + IRESOFT verze 5.0. Vlastně mě ani nenapadá, čím byl rok 2019 výjimečný. Práce šla tak, jak u mě bývá zvykem - ze začátku roku super, přes léto by to nejlépe charakterizovaly výrazy, které by mi tu cenzura nevzala, a to i přes to, že jsou tyto příspěvky zveřejňovány bez cenzury. No, a na podzim zase starej dobrej Tomáš Hrbáček a jeho bláznivá a nekoordinovaná jízda za výsledky, která některé kolegy těší a některé naopak děsí (zdravím office tým). Stejně jsem i přes normálnost roku 2019 na jednu věc došel - když se zaměřím víc na práci pro tým a méně na vlastní nepodstatná čísla, práce je jednodušší pro všechny strany. Na závěr si neodpustím sdílet jedno poselství. Zkuste se zamyslet nad tím, co byste změnili, pokud byste stáli před reálnou hrozbou, že se fatálně pos*re to nejcennější, co máte - zdraví, a třeba vám zbývá jen pár let aktivního života. Pokračovali byste v tom, co děláte a jak žijete, nebo byste určité věci změnili?

Jestli první rok mého působení v IRESOFTu jsme se rozjížděli se sklady a stravou, tak ten druhý rok už je opravdová jízda. Strava nám roste jako z vody. Aby maximálně pomáhala, testujeme spoustu nových funkčností a postupů přímo s uživateli už během vývoje. A to mě na tom baví. Moc se toho naučit, navrhnout a vyrobit to nejlepší, co umíme a pak vidět, že to má smysl.

Co je dnes? Jaký den? Jó, už vím další IREDEN :). Nikdy bych neřekl, že mě může práce bavit. Taky by mě nenapadlo, že mě může i posouvat dál a že to vlastně všechno budu sám chtít. Někdy si nestihnu ani udělat snídani, někdy zapomenu na něco důležitého, pořád jedu... Ale ten pocit - paráda. Být součástí něčeho, co má budoucnost, je prostě dobrý pocit. Mít svou práci rád, je dobrý pocit. Mít rád své kolegy, je skvělý pocit a já nevím, co víc bych mohl chtít.

Co se ti líbí na IRESOFTu? Neustále se pokoušíme posouvat, ikdyž ne všechno zdaleka vyjde. A při tomto posunu se nebojíme překážek. Za poslední rok se nám podařil velký kus práce u zkvalitnění podpory zákazníků, zefektivnění předávání informací a požadavků mezi týmy. Pokročili jsme také v agilním přístupu k vývoji software. A skvělá zpráva je, že jsme pořád nadšená banda lidí, co si umí navzájem pomoct a motivovat se.
A co ti naopak vadí? Za náš tým snad jen to, že ne všechny plány vyjdou a ne vše, co upečeme, je tak dobré, jak jsme si na začátku mysleli.

Co se ti líbí na IRESOFTu? Stále můžeme pracovat odkudkoliv důkazem je kolega programátor na Filipínách :). V předchozích zaměstnáních jsem se netěšil do kanceláře, ale tady je tomu naopak! Jsem součástí týmu Alveno čtvrtým rokem a jsme skvělá parta (navíc je s námi prdel). Šéf týmu se nechová jako direktivní šéf, ale jako rovnocenný partner, který mě vede.

V týmu podpory za sebou máme rok plný výzev. Po 13 letech jsme se rozhodli, že přeskupíme tým tak, že část konzultantů se bude věnovat podpoře z firmy, část se bude věnovat zákazníkům na instalaci i po ní - v rámci tzv. následné péče. Do té doby dělali, jak se říká, všichni všechno. Před rokem jsme vše plánovali a měli představy, jak to bude fungovat, když vzniknou dva „pod-týmy“. Dnes už to máme. To neznamená, že jsme na konci. Právě naopak, je to začátek a pořád je na čem pracovat a co zlepšovat. Cíl je jasný. Jdeme často zajímavou, někdy trnitou, cestou k úplně jiné podpoře. Podpoře, která bude reagovat na specifické potřeby zákazníků a zároveň bude udržitelná. Nejde to ze dne na den, ani z měsíce na měsíc. Jsme na cestě. Na cestě, na které jsme jako tým již všichni zanechali obrovské úsilí a množství práce. Na cestě, kde překonáváme řadu obav, překážek, chyb, nedorozumění, ale i řadu dílčích úspěchů a malých vítězství. A proč o tom píšu ve svém příběhu? Je to i trochu můj osobní příběh, kterým jsem celý rok žil a stále žiji. Často s tímto příběhem usínám, někdy se s ním budím a přemýšlím, jaké budou další kapitoly… Zatím si je nechám pro sebe, ale mohu říct, že kromě jiného, je to pro mě obrovská škola a za ten poslední rok jsem se možná naučil víc, než za celých 9 let předchozích. Díky všem lidem v týmu za jejich zapojení i za to, že to všechno zvládli. A díky Jarkovi, Janě a Šárce, kteří mi pomáhali a pomáhají na zmíněné cestě držet správný směr. A díky Jirkovi (našemu řediteli) za to všechno, co dostávám, abych svou práci mohl dělat co nejlépe. Příliš mnoho vděku? Kdepak. Být vděčný, vědět proč a za co - je nejkratší cesta k tomu být i šťastný…

Čím je pro mě IRESOFT? Vším!

Hodně lidí chodí do práce, protože musí, a někteří, protože je to baví. Já patřím k těm, které to baví. Baví mě to, že jsme otevřená firma a když se mi něco nelíbí, tak to můžu říct, aniž bych očekávala nějakou nepříjemnou reakci. Pokud je to možné, tak najdeme způsob, jak to lze vyřešit nebo dojdeme ke kompromisu. Baví mě, že když přijdu do práce, tak na mě čekají milí kolegové a na většině z nich je vidět, že je ta práce také baví a vůbec nám nevadí se o ní neustále bavit a děláme to s radostí, to celá firma pozná podle našeho smíchu, obzvlášť když jsme tam my dvě se Šárkou. Nedávno jsem byla na jedné schůzce a seděla Hodně lidí chodí do práce, protože musí, a někteří, protože je to baví. Já patřím k těm, které to baví. Baví mě to, že jsme otevřená firma a když se mi něco nelíbí, tak to můžu říct, aniž bych očekávala nějakou nepříjemnou reakci. Pokud je to možné, tak najdeme způsob, jak to lze vyřešit nebo dojdeme ke kompromisu. Baví mě, že když přijdu do práce, tak na mě čekají milí kolegové a na většině z nich je vidět, že je ta práce také baví a vůbec nám nevadí se o ní neustále bavit a děláme to s radostí, to celá firma pozná podle našeho smíchu, obzvlášť když jsme tam my dvě se Šárkou. Nedávno jsem byla na jedné schůzce a seděla

Chceš si přečíst všechny příběhy? Napiš si o tištěný IREBOOK!